Pepe Escobar
20.8.2021 ICH, překlad Zvědavec
Počkej, až válka skončí
a my oba budeme o něco starší
Neznámý vojíne
Snídaně, kde se čtou zprávy
Televizní děti nakrmené
Nenarozené živé, živé, mrtvé
Kulka zasáhne hlavu helmy
A je po všem
Pro neznámého vojína
The Doors, "Neznámý
vojín"
Saigonský okamžik nakonec nastal rychleji, než jakýkoli západní "expert" očekával. Tohle se zapíše do análů: čtyři zběsilé dny, které završily nejúžasnější partyzánskou bleskovou válku poslední doby. V afghánském stylu: spousta přesvědčování, spousta kmenových dohod, žádné kolony tanků, minimální ztráty krve.
Dvanáctého srpna se odehrálo téměř současné dobytí Ghazní, Kandaháru a Herátu. 13. srpna se Taliban nacházel pouhých 50 kilometrů od Kábulu. Dne 14. srpna začalo obléhání Maidan Šahr, brány do Kábulu.
Ismail Chán, legendární starší
lev z Herátu, uzavřel dohodu o imunitě a byl vyslán Tálibánem
jako špičkový posel do Kábulu: Prezident Ašraf Ghaní by měl
odstoupit, jinak...
Ještě v sobotu Tálibán obsadil
Džalálábád - a izoloval Kábul od východu až k
afghánsko-pákistánské hranici v Torkhamu, bráně do Chajbarského
průsmyku. V sobotu večer maršál Dostum prchal se skupinou vojáků
do Uzbekistánu přes most přátelství v Termezu; dovnitř jich
bylo vpuštěno jen několik. Tálibán řádně obsadil Dostumův
palác ve stylu Tonyho Montany.
Brzy ráno 15. srpna zbývalo kábulské správě už jen údolí Pandžšír - vysoko v horách, přirozeně chráněná pevnost - a roztroušení Hazárové: v těch krásných středních končinách kromě Bamijánu nic není.
Přesně před 20 lety jsem se v
Bazaraku připravoval na rozhovor
s velitelem Masúdem, lvem
z Pandžšíru,
který připravoval protiofenzívu proti Talibanu. Historie se
opakuje, ale s určitým zvratem. Tentokrát jsem dostal vizuální
důkaz, že Tálibán - podle klasické partyzánské příručky
spících buněk - už v Pandžšíru je.
A v neděli
dopoledne se pak celému světu naskytla úžasná vizuální
rekonstrukce okamžiku ze Saigonu: vrtulník Chinook se vznášel nad
střechou amerického velvyslanectví v Kábulu.
Ještě v neděli mluvčí Talibanu Mohammad Naeem prohlásil: "a dodal, že podoba nové vlády bude brzy oznámena.
Fakta na místě jsou mnohem spletitější. Od nedělního odpoledne probíhají horečná jednání. Tálibán byl připraven vyhlásit oficiální vyhlášení Islámského emirátu Afghánistán ve verzi 2.0 (1.0 byla v letech 1996 až 2001). Oficiální vyhlášení mělo být provedeno uvnitř prezidentského paláce.
To, co zbylo z týmu Ghaního, však odmítlo předat moc koordinační radě, která de facto připraví přechodné období. Tálibán si přeje bezproblémový přechod: nyní je Islámským emirátem Afghánistán. Případ je uzavřen.
V pondělí přišel mluvčí Talibanu
Suhail Shaheen s náznakem kompromisu. V nové vládě budou
zastoupeni představitelé, kteří nejsou členy Talibanu. Měl na
mysli připravovanou "přechodnou správu", kterou budou s
největší pravděpodobností spoluřídit politický vůdce
Talibanu mulla Baradar a Alí Ahmad Džalálí, bývalý ministr
vnitra, který byl v minulosti také zaměstnancem Hlasu
Ameriky.
Bitva o Kábul se nakonec nekonala. Tisíce
Talibanců se již nacházely uvnitř Kábulu - opět klasický návod
na spící buňky. Většina jejich sil zůstala na předměstí.
Oficiální proklamace Talibanu jim nařizovala nevstupovat do města,
které mělo být dobyto bez boje, aby se zabránilo civilním
obětem.
Tálibán sice postupoval ze západu,
ale "postupovat" v kontextu znamenalo napojit se na spící
buňky v Kábulu, které byly v té době již plně aktivní. Z
taktického hlediska byl Kábul obklíčen "anakondou", jak
ji definoval jeden z velitelů Talibanu: byl sevřen ze severu, jihu
a západu a po dobytí Džalálábádu odříznut od východu.
Někdy
minulý týden museli vysoce postavení zpravodajci velení Talibanu
pošeptat, že Američané přijdou "evakuovat". Mohla to
být pákistánská rozvědka, dokonce i turecká rozvědka, přičemž
Erdogan hrál svou charakteristickou dvojí hru s NATO.
Americká
záchranná kavalerie nejenže přišla pozdě, ale navíc se dostala
do úzkých, protože nemohla bombardovat vlastní prostředky uvnitř
Kábulu. Příšerné načasování bylo ještě umocněno tím, že
vojenskou základnu Bagrám - téměř 20 let Valhalu NATO v
Afghánistánu - nakonec obsadil Taliban.
To vedlo USA a NATO k tomu, že doslova prosily Tálibán, aby jim umožnil evakuovat z Kábulu vše, co bylo v dohledu - letecky, narychlo, na milost a nemilost Tálibánu. Geopolitický vývoj, který vyvolává nedůvěru.
Ghaní versus Baradar
Ghaního ukvapený útěk je
jako "pohádka vyprávěná idiotem, která nic neznamená"
- bez shakespearovského patosu. Jádrem celé záležitosti bylo
setkání bývalého prezidenta Hamída Karzáího a Ghaního věčného
rivala Abdulláha Abdulláha, které se uskutečnilo v neděli ráno
na poslední chvíli.
Podrobně diskutovali o tom, koho
vyšlou vyjednávat s Tálibánem, který byl v té době nejen plně
připraven na možnou bitvu o Kábul, ale před několika týdny
vyhlásil svou neochvějnou červenou linii - chce konec současné
vlády NATO.
Abdulláh Abdulláh v komentáři ke Ghaního
útěku nešetřil slovy: "Bůh ho bude volat k odpovědnosti."
Ghaní, antropolog s doktorátem z Kolumbijské univerzity, je jedním
z těch klasických případů exulantů z globálního Jihu na
Západě, kteří "zapomínají" na vše, co se týká
jejich původní země.
Ghaní je Paštun, který se choval
jako arogantní Newyorčan. Nebo ještě hůře, jako oprávněný
Paštun, protože často démonizoval Taliban, který je z drtivé
většiny Paštun, nemluvě o Tádžicích, Uzbecích a Hazárech,
včetně jejich kmenových starších.
Jako by se Ghaní a
jeho západní tým nikdy neučili od špičkového zdroje, jakým je
například zesnulý velký norský sociální antropolog Fredrik
Barth (ukázku jeho paštunských studií najdete zde).
Z geopolitického hlediska je nyní důležité, jak Tálibán napsal zcela nový scénář a ukázal zemím islámu i globálního Jihu, jak porazit sebereferenční, zdánlivě neporazitelné impérium USA/NATO.
Tálibán to dokázal díky islámské víře, nekonečné trpělivosti a síle vůle, která poháněla zhruba 78 000 bojovníků - z toho 60 000 aktivních - mnozí s minimálním vojenským výcvikem, bez podpory jakéhokoli státu - na rozdíl od Vietnamu, který měl Čínu a SSSR - bez stovek miliard dolarů od NATO, bez vycvičené armády, bez letectva a bez nejmodernější techniky.
Spoléhali se pouze na kalašnikovy,
granátomety a pick-upy Toyota - než se v posledních dnech zmocnili
americké techniky, včetně dronů a vrtulníků.
Vůdce
Talibanu mulla Baradar byl velmi opatrný. V pondělí prohlásil:
"Je příliš brzy na to, abychom řekli, jakým způsobem
převezmeme vládu." Taliban si především přeje, "aby
zahraniční síly odešly dříve, než začne
restrukturalizace".
Abdul Ghani Baradar je velmi
zajímavá postava. Narodil se a vyrostl v Kandaháru. Právě tam v
roce 1994 začal Tálibán, který se města zmocnil téměř bez
boje a poté, vybaven tanky, těžkými zbraněmi a spoustou peněz
na podplácení místních velitelů, dobyl před téměř 25 lety,
27. září 1996, Kábul.
Dříve mulla Baradar bojoval v 80.
letech v džihádu proti SSSR a možná - což není potvrzeno - po
boku mully Omara, s nímž spoluzakládal Taliban.
Po
americkém bombardování a okupaci po 11. září 2001 poslal mulla
Baradar a malá skupina Talibanu tehdejšímu prezidentovi Hamídu
Karzáímu návrh možné dohody, která by Talibanu umožnila uznat
nový režim. Karzáí jej pod tlakem Washingtonu odmítl.
Baradar
byl skutečně zatčen v Pákistánu v roce 2010 a držen ve vazbě.
Věřte tomu nebo ne, ale americký zásah vedl v roce 2018 k jeho
osvobození. Poté se přestěhoval do Kataru. A právě tam byl
jmenován šéfem politické kanceláře Tálibánu a dohlížel na
loňský podpis dohody o americkém stažení.
Novým vládcem v Kábulu se stane Baradar - je však důležité poznamenat, že od roku 2016 podléhá nejvyššímu vůdci Tálibánu Haibatulláhu Achundzadovi. Právě nejvyšší vůdce - ve skutečnosti duchovní vůdce - bude vládnout nové inkarnaci Islámského státu Afghánistán.
Rozpad Afghánské národní armády (ANA) byl nevyhnutelný. Byli "vychováváni" americkým vojenským způsobem: masivní technika, masivní letecká síla, téměř nulové místní pozemní informace.
Tálibánu jde především o dohody s kmenovými stařešiny a rozšířené rodinné vazby - a o rolnický partyzánský přístup, který je obdobou komunistů ve Vietnamu. Celé roky vyčkávali, jen budovali kontakty - a tyto spící buňky.
Afghánským vojákům, kteří již
několik měsíců nedostali plat, bylo zaplaceno za to, že s nimi
nebudou bojovat. A skutečnost, že od února 2020 na americké
vojáky nezaútočili, jim vynesla velký respekt navíc: věc cti,
která je v paštúnském kodexu zásadní.
Je nemožné
pochopit Tálibán - a především paštunský svět - bez pochopení
paštunwali. Kromě pojmů čest, pohostinnost a nevyhnutelná
odplata za jakékoliv provinění z něj vyplývá, že žádný
Paštun není nakloněn tomu, aby mu něco nařizovala centrální
státní autorita - v tomto případě Kábul. A v žádném případě
se nehodlají vzdát svých zbraní.
To je ve zkratce "tajemství"
bleskurychlého bleskového útoku s minimálními ztrátami krve,
které je zakomponováno do zastřešujícího geopolitického
zemětřesení. Po Vietnamu je to druhý protagonista globálního
Jihu, který celému světu ukazuje, jak může být impérium
poraženo rolnickou partyzánskou armádou.
A to vše s
rozpočtem, který nesmí přesáhnout 1,5 miliardy dolarů ročně -
pochází z místních daní, zisků z vývozu opia (vnitřní
distribuce není povolena) a spekulací s nemovitostmi. V rozsáhlých
oblastech Afghánistánu již Taliban de facto řídil místní
bezpečnost, místní soudy a dokonce i distribuci potravin.
Tálibán
2021 je ve srovnání s Tálibánem 2001 úplně jiné zvíře.
Nejenže jsou zocelení bojem, ale měli také spoustu času na
zdokonalení svých diplomatických schopností, které byly nedávno
více než patrné v Dauhá a při návštěvách na vysoké úrovni
v Teheránu, Moskvě a Tchien-ťinu.
Dobře vědí, že jakékoli spojení
se zbytky al-Káidy, ISIS/Dáeš, ISIS-Chorasan a ETIM je
kontraproduktivní - jak jim jasně řekli jejich partneři ze
Šanghajské organizace pro spolupráci.
Vnitřní jednoty
bude každopádně velmi těžké dosáhnout. Afghánské kmenové
bludiště je skládačka, kterou je téměř nemožné rozlousknout.
Tálibán může reálně dosáhnout volné konfederace kmenů a
etnických skupin pod vedením tálibánského emíra a velmi
pečlivého řízení sociálních vztahů.
První dojmy ukazují na větší
vyspělost. Tálibán uděluje amnestii zaměstnancům okupační
armády NATO a nechce zasahovat do podnikatelských aktivit. Nebude
se konat žádná kampaň pomsty. Kábul se vrací k podnikání. V
hlavním městě údajně nepanuje masová hysterie: ta byla výhradní
doménou angloamerických mainstreamových médií. Ruské a čínské
velvyslanectví zůstávají otevřené pro obchod.
Zvláštní
zástupce Kremlu pro Afghánistán Zamir Kabulov potvrdil, že
situace v Kábulu je překvapivě "naprosto klidná" - i
když znovu zopakoval: "Co se týče uznání [Talibanu],
nespěcháme. Počkáme a budeme sledovat, jak se režim zachová."
Tony Blinken může žvanit, že "v Afghánistánu jsme byli za jediným účelem - vypořádat se s lidmi, kteří nás napadli 11. září.
Každý seriózní analytik ví, že "nadřazeným" geopolitickým účelem bombardování a okupace Afghánistánu před téměř 20 lety bylo vybudování základního opěrného bodu Říše základen na strategickém křížení střední a jižní Asie, následně spojeného s okupací Iráku v jihozápadní Asii.
"Ztrátu" Afghánistánu je nyní třeba chápat jako změnu pozice. Zapadá do nového geopolitického uspořádání, kdy hlavním úkolem Pentagonu již není "válka proti terorismu", ale snaha současně izolovat Rusko a všemi prostředky obtěžovat Čínu při rozšiřování Nové hedvábné stezky.
Okupace menších národů přestala být prioritou. Říše chaosu může kdykoli rozdmýchat chaos - a dohlížet na různé bombardovací nálety - ze své základny CENTCOM v Kataru.
Írán se chystá vstoupit do
Šanghajské organizace pro spolupráci jako její plnoprávný člen,
což je další změna. Ještě před obnovením Islámského státu
Tálibán pečlivě pěstoval dobré vztahy s klíčovými hráči
Eurasie - Ruskem, Čínou, Pákistánem, Íránem a středoasijskými
"stany". Stany jsou pod plnou ruskou ochranou. Peking již
s Tálibánem plánuje velké obchody se vzácnými zeminami.
Na
atlantistické frontě bude podívaná na nepřetržité
sebeobviňování pohlcovat Beltway po celé věky. Dvě desetiletí,
2 biliony dolarů, věčný válečný debakl plný chaosu, smrti a
destrukce, stále rozvrácený Afghánistán, odchod doslova
uprostřed noci - a proč? Jedinými "vítězi" jsou páni
zbrojního průmyslu.
Každá americká zápletka však
potřebuje obětního beránka. NATO bylo právě vesmírně poníženo
na hřbitově říší bandou pasáků koz - a to ne díky blízkému
setkání s panem Khinzalem.
Co zbývá? Propaganda.
Seznamte se s novým obětním
beránkem: Novou osou zla. Touto osou je Taliban-Pákistán-Čína.
Nová velká hra v Eurasii byla právě znovu zahájena.
The
Islamic Emirate of Afghanistan back with a bang
vyšel 16.8.2021 na ICH. Překlad v ceně 843 Kč Zvědavec.